Pečujeme o naše lesy

Les v našem středoevropském prostoru existuje od pradávna. Sám se šířil, sám se obnovoval a vyvíjel. Tyto přirozené procesy dnes můžeme vypozorovat ve zbytcích přirozených lesů v maloplošných chráněných územích, v zachovalých partiích chráněných krajinných oblastí, národních parků, v porostech lesnických demonstračních objektů, ale také v lesích vlastníků, kteří takto dlouhodobě hospodaří.

Minulost: lesy jako výrobní prostředek, aneb chyby a omyly

Lesní porosty prošly za poslední staletí velkými změnami a člověk se na těchto změnách podílel převažující měrou. Les počal člověku sloužit. Plocha lesů v průběhu doby silně kolísaly, od základů se měnila jejich struktura, jejich dřevinná skladba a věkové složení. To vše dle požadavků společnosti v příslušném místě a čase. Pokud nám lesy sloužily především jako zásobárna palivového dříví, pak jsme byli svědky celkového snižování výměr lesních ploch, tam kde to již dál nešlo, tak zavádění intenzivního pěstování nízkých lesů (pařezin). Když bylo potřeba dřevěného uhlí či výrobků z dehtu (například kolomazi), tak výrazně poklesly plochy bukových lesů. Když šlo o dříví konstrukční nebo důlní, tak byly na místě původních lesů masivně zakládány porosty smrkové. Prostředky a metody hospodaření v lesích byly samozřejmě poplatné možnostem a znalostem dané doby. Při tomto nazírání na les, byla bohužel měřítkem nejčastěji jen otázka velikosti a kvality výtěže a ekonomika provozu. Postupně se z lesa vytratila příroda.

Současnost: kam až jsme došli

Taková lesnická praxe přivedla lesy do podoby jakou známe dnes. Většina lesů v naší zemi jsou porosty stejnověké, bez jakékoli prostorové struktury. Celé části našeho státu jsou tvořeny lesy s dřevinami, které by se zde za normálních okolností vůbec nevyskytovaly. Při jejich zakládání nebyly respektovány přírodní poměry. Porosty dřeviny rostoucí v podmínkách na které nejsou uvyklé se stávají náchylné na choroby a poškození. Dnes je tak většina našich lesů akutně ohrožena, nebo poškozována hmyzem, větrem, zvěří, suchem, dřevokaznými houbami. V takových porostech se lesnická praxe především snaží tyto pouze jevy omezovat (nejčastěji pojmy - nahodilá těžba, kůrovcové dříví, hniloba, ochrana před poškozením). Na vlastní kultivaci lesů a tvorbu zdravého lesního prostředí pak zbývá mnohem méně času a prostoru než by náleželo.

Budoucnost: uplatňovat principy přírodě blízkého lesnického hospodaření

Dnešní lesnictví disponuje mnoha trpkými zkušenostmi, o kterých s jistotou víme, že by se již neměly znova opakovat.  Ale to je dobrý základ do budoucna! Pěstování lesů na biologických základech s uplatněním přírodě blízkých metod hospodaření je cestou, jak sblížit doposud rozdílné nahlížení všech zájmových skupin na podobu našich lesů. Otázky plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí lesů (tedy funkcí ekologických a enviromentálních) jsou kladeny na jednu roveň. Při uplatňování přírodě blízkých principů hospodaření jdou společně ruku v ruce efektivní lesnické hospodaření a ochrana a tvorba zdravého životního prostředí a biodiverzity. Můžeme říci, že druhově bohatá lesní společenstva s rozvinutou prostorovou a věkovou strukturou jsou přímo nositelem vysoké ekologické stability, tedy jsou neobyčejně odolná vůči negativnímu působení rušivým vlivům zvenčí, nepodlehnou působení škůdců, mají neobyčejnou schopnost regenerace a růstu a tím pádem schopnost trvalého plnění všech požadovaných funkcí lesa v krajině.

Co je základem přírodě blízkého hospodaření

Přírodě blízká lesnická opatření jsou jednou ze součástí uplatňovaného principu trvale udržitelného hospodaření v lese. Jde o maximální možné využití přírodních tvořivých sil a mechanismů a jejich napodobování při naplňování cílů lesnického hospodaření.

Základní principy:

  • dosažení členité struktury porostů – mozaika věků, druhů a velikostí,
  • tam kde je to možné a vhodné tak využívat přirozenou obnovu dřevin,
  • ve dřevinné skladbě využívat přednostně stanovištně původních druhů, minimalizace introdukovaných druhů dřevin,
  • maximální možná realizace obnovní težby pomocí maloplošných mýtních a clonných prvků, ve vhodných podmínkách postupný přechod k výběrnému způsobu hospodaření,
  • ponechávání výstavků a části hmoty porostů na místě,
  • výchovu porostů směřovat na cílové stromy,
  • zajistit přiměřené stavy zvěře.

Vzájemnou kombinací těchto složek lze dosáhnout nebývalé pestrosti a kvality lesního prostředí, které pak zajišťuje vysokou stabilitu lesního ekosystému a tím také vysokou jistotu a stálost produkce.

Funkce lesů není jen produkční

Snahou a cílem přírodě blízkého lesnického hospodaření, nebo lépe využití přírodě blízkých lesnických opatření, je tvorba takových lesních porostů, které jsou schopny poskytovat nejen trvalou a vyrovnanou produkci dříví, ale také trvale naplňovat ostatní mimoprodukční funkce.
Výhodou produkční funkce je její poměrně jednoduchá kvantifikace. U ostatních funkcí tomu tak není. Zcela jistě je sice lze kvantifikovat, ale jedním dechem je třeba říci, že rozhodně ne tak jednoduše a jednoznačně. To ovšem nesmí být na překážku tomu, abychom jim upírali na důležitosti. Oceňováním enviromentálních funkcí se v poslední době zabývá více autorů (Šišák, 1994, 1996), (Vyskot, 2003).

Produkční funkce:

  • dřevní (dřevo, vegetativní orgány, kůra, pryskyřice, silice atd.),
  • nedřevní tzv. externality (plody ke konzumaci, léčivé rostliny, houby atd.).

Mimoprodukční funkce:

  • ochranné a ekologické (půdoochranné, vodohospodářské, vzduchoochranné),
  • kulturně-naučné (přírodoochranná, vědecká, výchovná, institucionální),
  • zdravotně-hygienické (rekreační, pobytová, zdravotní).

Přírodě blízká lesnická opatření

Proč opustit holosečný způsob obhospodařování lesa

Tento způsob hospodaření není vynálezem poslední doby. Jeho uplatňování nevyžaduje zvláštní odborné znalosti, je využíván šablonovitě.

Jeho zásadní slabinou je skutečnost, že najednou a skokově zcela mění charakter prostředí na relativně velkých plochách a přeruší kontinuitu trvání lesního prostředí.  Velké objemy dřevní hmoty a velké plochy těžeb jsou pak předurčeny pro využívání těžké techniky. Tato sebou často přináší škody na lesní půdě (zhutňování půd, poškozování vodního režimu, erozní jevy), škody na stojících částech porostů (mechanické poškození kmenů a kořenových systémů při pojezdech strojů), ale také např. škody na lesní cestní síti. Uvedená problematika je shrnuta v pojmu intenzivní technologie, kterým se tak dostává do střetu s principy trvale udržitelného lesního hospodářství a ochrany přírody.

Holosečný hospodářský způsob v kombinaci s umělou obnovou lesa produkuje stejnověké a většinou také druhově ochuzené, nejčastěji jednoetážové lesní porosty. Takovéto porosty mají sníženou schopnost odolávat působení negativních vlivů - větru, hmyzím škůdcům, houbovým onemocněním atp. a jsou predisponovány k vzniku významných škod. Tento hospodářský způsob oproti přírodě blízkému hospodaření při mýtní těžbě vytěží paušálně celý lesní porost, bez ohledu na to, jestli všechny stromy již dosáhly plné mýtní zralosti a dochází-li k plnému využití produkčního potenciálu jednotlivých stromů.

Využití principů a opatření přírodě blízkého hospodaření je možné za všech okolností. Pouze je potřebné zvažovat způsob jejich provedení ve vztahu k přírodním podmínkám a především k aktuálnímu stavu lesa. Jedná se o celý systém navazujících opatření. Zde jen ve stručnosti základní typy opatření, která dávají možnost v lesích hospodařit šetrněji.

Úprava druhové skladby porostů a zlepšení jejich mechanické stability

Bohatá struktura porostů je podmíněna jejich druhovou bohatostí, přímo nositelkou vysoké ekologické a mechanické stability lesa. Jen v pestřeji budovaných porostech nalezne své místo více živočišných a rostlinných druhů.

Výchovné zásahy v mladých porostech

Základním nástrojem úpravy druhové a do jisté míry i prostorové skladby porostů je důsledná výchova. S postupem času dochází k výrazné redukci počtu jedinců v porostu, a tedy i možnosti výběru. Pouze včasné prořezávky a probírky s kladným výběrem mohou významněji pozměnit charakter již založeného porostu a v případě jehličnatých porostů je to jedno ze základních opatření ke zlepšení mechanické stability.

Podsadby, dosadby, vylepšení

Jedná o jednotlivé až skupinovité vnášení žádoucích druhů dřevin do porostů. V případě vylepšování se jedná především o dodatečnou úpravu dřevinné skladby a doplnění počtu jedinců u mladých, čerstvě založených kultur, podsadby a dosadby jsou opatření o kterých hovoříme spíše ve spojitosti s porosty staršími, kde vnášíme chybějící druhy dřevin, a to i ve spojitosti s časovým předcházením obnovy porostu.

Plošné rozčlenění porostu – odluky, rozluky, závory

V případě rozsáhlých ploch stejnověkých jehličnatých porostů vzniká potřeba jejich prostorového rozčlenění a tím i zvýšení jejich mechanické stability. K tomuto účelu slouží trojice specifických opatření, kdy jsou do velmi úzkých sečí (žeber) zakládaných kolmo na převládající směr větrů vysazovány stabilní, nejlépe listnaté dřeviny. S budováním těchto mechanických opor je potřeba začít s předstihem před počátkem zamýšlené obnovy porostů.

Přirozená obnova porostů

Přirozená obnova porostů je základním předpokladem pro využití výše jmenovaných hospodářských způsobů a jejich forem. Obnova porostu probíhá samovolně ze semen mateřského porostu, hovoříme o obnově semenné či generativní, nebo působením výmladnosti pařezové a kořenové, pak hovoříme o obnově výmladkové či vegetativní. Tento druh obnovy lze za určitých podmínek využít i na holé ploše, ale v duchu uplatňování principů přírodě blízkého hospodaření používáme tento typ obnovy lesa především v kombinaci s podrostním, či výběrným hospodařením. Velmi často se v takto realizované obnově objevují také druhy dřevin z blízkého okolí, které nejsou přímo součástí druhové skladby mateřského porostu.

Ochrana porostů

Vzhledem k současným nadměrným a opětovně dále narůstajícím stavům spárkaté zvěře v lesích se každá obnova lesa stává riskantním experimentem. Škody, které působí zvěř na lesních porostech jsou značné. Potřeba chránit nově vznikající porosty je vysoká.  

  • Lesnické oplocenky – mechanická ochrana celých obnovních ploch pomocí drátěných oplocení.
  • Individuální ochrany – mechanická ochrana jedné sazenice pomocí lesnických pletiv drátěných, plastových, případně za použití plastových tubusů.
  • Chemická ochrana – použití repelentních nátěrových hmot, které se nanáší ručně či nástřikem na chráněnou dřevinu, případně v poslední době se stále častěji uplatňují pachové zradidla, kde se formou vhodně umístěných odparníků chrání obnovní plocha.

Ponechávání hmoty v lesích

V přirozených lesích setrvává veškerá hmota porostu stále na jednom místě. Zásoba porostu se v čase prakticky nemění. Může se měnit pouze její rozložení v kategoriích – hmota živá a hmota mrtvá (stojící, ležící). V těchto lesích se podíl mrtvého dříví může pohybovat v rozmezí 20–40%. V hospodářských lesích tomu tak ani zdaleka není. Zde je prakticky veškeré dříví z porostů odváženo. Jen menší část, především hůře využitelných sortimentů, v lesích zůstává, jako prořezávková hmota a těžební zbytky. V lesích hospodářských je trvalý podíl mrtvé hmoty nepatrný, okolo 1 %. Mrtvé dříví v různých stádiích rozpadu je jasně nejtypičtějším znakem přirozených lesů, z toho je patrné k jak velkým změnám ve složení lesního společenstva muselo dojít. Hmota je především důležitá z hlediska koloběhu živin v lesním ekosystému, které se po období vázání v živé dřevní hmotě vrací do půdy a jsou připraveny pro další generaci lesa.  Neméně významným je mrtvé dříví jako životní prostředí pro mnoho druhů mikroorganismů, hub, hmyzu a na nich vázaných vyšších druhů živočichů, zejména ptáků. Mrtvé dříví a jeho množství má také nezanedbatelný vliv na vodní režim lesních porostů.

Výstavky, hmota na dožití, mrtvé dříví

Snad žádné z opatření přírodě blízkého hospodaření nevyvolává takové polemiky jako ponechávání hmoty ať už mrtvé či živé v porostech. V tomto případě jsou totiž zcela zřejmé jak klady, tak zápory a rizika.

V člověkem změněných kulturních lesích je však potřeba množství a podobu ponechané hmoty zvažovat. Týká se to především jehličnatých porostů s jejich náchylností na vznik výrazných hmyzích poškození. Pro podkorní hmyz může být totiž ponechaná hmota živnou půdou s následnými škodami na ostatních částech stojícího inventáře. V těchto případech lze však za pomocí jednoduchých zásad a přijatých opatření rizika výrazně zmírnit. U ponechávání mrtvé hmoty v listnatých porostech se s těmito riziky prakticky neshledáváme.

  • Výstavky – ponechávání stojících stromů na obnovovaných plochách po skončení těžeb, jedná se primárně o semenné výstavky, které mají za úkol doplňovat semenáčky na ploše ať už přirozeně obnovené, nebo spíše na ploše s obnovou umělou. Takto ponechané stromy jsou důležité zejména pro hmyz a ptáky. Z hlediska posílení biodiverzity se uvádí alespoň 5 ks/ha s jejich ponecháním do úplného rozpadu.
  • Vývraty, mrtvé dříví – v celém průběhu existence porostu. Z hlediska zásad ochrany lesa pro jehličnaté porosty je potřeba zvážit stádium, ve kterém se hmota nachází a její rizika k dalšímu množení škodlivých činitelů.

Jako udržitelné a to jak z hlediska ochrany lesa, tak případně vzniklé újmy hospodaření, se jeví ponechávání hmoty v rozsahu okolo 5% zásoby porostu.

Odkornění, štěpkování, prořezávání kmenů

Jako prostředky pro bezpečné ponechávání hmoty v jehličnatých porostech lze využívat odkorňování, případně štěpkování hmoty. V prvém případě jde o odkornění hroubí tak, aby kmen nebyl dále místem vhodným pro množení dřevokazného hmyzu, případně o jeho přímou likvidaci.
Štěpkování je možné využít všude tam, kde by ponechání těžebních zbytků znamenalo riziko. Ačkoli takto seštěpkovaná hmota již nemůže být hostitelem tak širokého okruhu organizmů, přece jen nelze pominout kladný vliv na stav a kvalitu nadložního humusu a lesní půdy. Štěpkování lze využít k obohacení na živiny chudé lesní půdy, protože u takto upravené dřevní hmoty dochází k rychlejšímu uvolnění živin do půdy. Na druhé straně je právě toto důvod, proč je potřeba množství seštěpkované hmoty pečlivě zvažovat.
Prořez kmenů je opatření zajišťující jednak oddělení kmene od fungujícího kořene a jednak polehnutí kmene na půdu. Tím se zkrátí období atraktivity hmoty pro škodlivý hmyz, ale také se zajistí optimální podmínky pro průběh její humifikace.

Financování péče

Z pohledu správného fungování naší krajiny je tvorba zdravého lesního prostředí jednou ze základních priorit ochrany přírody a obecně resortu životního prostředí. Myšlenku zlepšování stavu lesa je zapotřebí podporovat nejen v hranicích chráněných území. Proto Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP ČR) spolu se Státním fondem životního prostředí ČR (SFŽP ČR) a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) podporují prostřednictvím dotačních krajinotvorných programů opatření směřujících k přírodě blízkému obhospodařování lesa, které je v souladu s potřebami ochrany přírody. Dotační programy jsou zaměřeny především na zlepšování druhové skladby stanovištně původních druhů dřevin včetně jejich ochrany před zvěří, používání k přírodě šetrnějších technologií a zavádění citlivějších způsobů hospodaření v lese.

Pokud i vy máte nápad, jak ve svém okolí zlepšit podobu přírody a krajiny, pak navštivte naše stránky o financích pro přírodu a krajinu, kde najdete informace o širokém spektru dotačním programů, podporujících managementová opatření, včetně kontaktů na jednotlivé zaměstnance regionálních pracovišť, kteří Vám s přípravou záměru rádi poradí.

V rámci péče o naše lesy realizujeme nebo jsme realizovali například tyto projekty:

OPŽP RP Olomoucko – ochrana a obnova přírodně hodnotných biotopů
OPŽP Likvidace nežádoucích druhů v NPP Hodonínská Dúbrava
OPŽP Opatření k ochraně pralesních ekosystémů v NPR Žofínský prales