Šíření invazních druhů a jejich působení na okolní biotu a lidské aktivity představuje celosvětový problém. Společně se vzrůstajícím využíváním přírodních zdrojů, znečišťováním životního prostředí a změnou klimatu jsou řazeny k hlavním negativním faktorům ohrožujících stávající biodiverzitu původních ekosystémů. Nadto způsobují nemalé ekonomické škody
a mohou též nebezpečně působit na lidské zdraví.
Vzrůstající mobilita lidské populace výrazně napomáhá rozšiřování těchto druhů. Ty jsou tak do nových území zavlékány úmyslně např. jako okrasné rostliny (těmi byly v druhé polovině 19. století i dnes tak nepříjemné křídlatky, netýkavka žláznatá či bolševník). Druhou možností je neúmyslné (nevědomé) zavlečení spolu s jiným druhem do nové lokality. Ještě existuje třetí varianta – dotyčný druh doputuje na území samovolně – příkladem z poslední doby na našem území je invaze středomořského křižáka pruhovaného.
Ročně jsou vynakládány nemalé prostředky na jejich alespoň částečnou eliminaci, zejména v nejcennějších lokalitách z pohledu ochrany přírody a s ohledem na lidské zdraví a omezení ekonomických škod. Nejúčinnější způsob boje proti invazním organismům představuje cílená strategie přesahující hranice států a postihující širokou škálu lidských činností. Milníkem v evropském pojetí ochrany přírody a krajiny v oblasti invazí se stalo Nařízení EP a Rady č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Nařízení se vztahuje na druhy v seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii (tzv. unijní seznam), na kterém je nyní 84 druhů. Od 1. 1. 2022 je tento akt implementován, společně ještě s nařízením č. 708/2007 o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře, do naší legislativy.
