Ochrana krajiny
Ochrana krajiny
Ochrana území
- Velkoplošná zvláště chráněná území
- Maloplošná zvláště chráněná území
- Natura 2000
- Území připravovaná k vyhlášení
- Přechodně chráněná plocha
Ochrana druhů
- Aktuální stav druhů
- Obecná ochrana druhů
- Zvláštní ochrana druhů – aktuální úprava
- Zvláštní ochrana druhů – navrhovaná úprava
- Nástroje aktivní péče o ohrožené druhy
Ochrana dřevin
Ochrana neživé přírody
Ochrana krajiny
- Konektivita krajiny
- Krajinný ráz
- Územní systém ekologické stability
- Významné krajinné prvky
- Přírodní parky
Invazní druhy
Mezinárodní ochrana přírody
- Členství v mezinárodních organizacích
- Evropské směrnice a nařízení
- Mezinárodní úmluvy
- Mezinárodní spolupráce
- CZ PRES
CITES
Krajina je vše, co nás obklopuje. Mohli bychom ji definovat jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. Hovoříme o krajině přírodní a městské, o krajině volné a zastavěné, o krajině harmonické, krásné, idylické, ale i o krajině narušené.
Krajina je dynamický a živý systém, v němž se odráží socioekonomický a kulturní vývoj společnosti. V tomto smyslu je krajina domovem rostlinných a živočišných druhů, je domovem nás všech.
Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je „Krajina část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“ (§ 3 odst. 1, písm. m zákona)“.
O krajině hovoří i Evropská úmluva o krajině jako o „části území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“.
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního bohatství ji popisuje takto: „Kulturní krajiny představují kombinovaná díla přírody a člověka, která jsou dokladem vývoje lidské společnosti a sídel v průběhu historie, pod vlivem fyzikálních omezení a/nebo příležitostí daných jejich přírodním prostředím vlivem postupných společenských, ekonomických a kulturních vlivů jak vnitřních, tak vnějších.“
Ochrana krajiny je předmětem územního plánování. Stavební zákon formuluje v § 18 cíle územního plánování. Ochrana krajiny je ale především ochranou její přirozenosti a lze ji prokazovat jednoduchým a běžným způsobem, svými postoji a volbou z možností, které nabízí každý všední den.