Rostliny

Svět rostlin Bílých Karpat má mnoho tváří a svérázných rysů – od vznešené a na první pohled okouzlující tváře lučních orchidejí přes dobráckou, česnekem vonící tvář bylinného podrostu světlých hájů či větrem ošlehanou tvář poslů horských lesů po prostou vrásčitou tvář starousedlých polních a návesních plevelů dávných vesnic. Mezi zdejší květenou najdeme rostliny nápadné i droboučké, všední i sváteční, pozoruhodné i tajemné. Ducha bělokarpatské květeny nezosobňují jenom orchideje, ale jsou tady desítky dalších druhů, které se v České republice jinde nevyskytují nebo které u nás mimo Bílé Karpaty rostou pouze výjimečně. Mezinárodně jsou mezi vědci Bílé Karpaty proslaveny také jako oblast s druhově nejbohatšími loukami na světě – na ploše 1 m² zde bylo zaznamenáno až 82 a na ploše 16 m² až 112 rostlinných druhů. Často tuto pestrost na malé ploše vytvářejí druhy poměrně běžné, ale neobvykle nakombinované. Nezřídka tu spolu rostou vyložení suchomilové a světlomilové s druhy náročnými na vhkost, druhy vyhledávajícími polostín i druhy vyloženě lesními. Jedna malá loučka tak v sobě často zahrnuje celou esenci zdejší krajiny – luční krajiny zvlněné pozvolnými svahovými sesuvy – se suchými kopečky i mokřinami – ozdobené rozptýlenými solitérními stromy, křovitými hrázemi nebo lesíky.

​​​​​​​Podrobnější poznávání rostlinstva moravské strany Bílých Karpat začalo ve srovnání s pahorkatinou jižně od Brna dosti pozdě, až na začátku 20. století. Tehdy se jeho ohromujícímu bohatství začali podivovat František Čoka, Matúš Béňa, Josef Podpěra, Pavel Sillinger a především Stanislav Staněk, největší znalec bělokarpatské květeny. Později se přidaly desítky dalších badatelů, včetně např. Leoše Klimeše, který v devadesátých letech poprvé upozornil na extrémní druhovou bohatost zdejších luk. Dnes, po sto letech botanických průzkumů, se Bílé Karpaty řadí k botanicky nejlépe probádaným částem střední Evropy. Dodnes zde bylo zaznamenáno přes 1500 rostlinných druhů. Některé z nich bohužel nepřestály zvyšující se tlak civilizace a zrychlující se běh času v průběhu 20. století a vymizely. Díky odlehlosti a pozapomenutosti kraje, práci mnoha desítek a stovek hospodářů a dnes již více než čtyricetiletému snažení ochránců přírody se zde však mnoho z nich dožilo současnosti. I některé už dávno oplakané se podařilo v posledních desetiletích znovu potrvdit. Nadto jsou postupně objevovány nové, nejčastěji zavlečené s postupující globalizací, ale vzácně také původní, dosud přehlížené.