Bez činnosti člověka by většinu území Bílých Karpart pokrývaly listnaté lesy. V rámci České republiky jsou jedinečné svou zachovalostí s vysokým podílem původních dřevin a na ně vázaných společenstev rostlin a živočichů. Lesy ve vyšších polohách byly méně přístupné a člověk je moc neovlivňoval. Lesy v nižších polohách byly člověkem ovlivňovány od počátku osídlení, zejména pařezením (získávání dřeva z výmladků listnatých stromů). Horské lesy jsou méně ovlivňované člověkem, jsou tvořené převážně bukem a mají specifickou flóru, faunu i houby. Pokud jsou dnes tyto lesy vhodně obhospodařovány, mohou zde přežívat i živočišné druhy původních nedotčených karpatských lesů. Takovým příkladem je první chráněné území na Moravě, NPR Javorina.

Charakteristika lesů

Les zaujímá 49 % území CHKO Bílé Karpaty s tím, že severní část je lesnatější než část jižní. Prakticky celá oblast spadá do přírodní lesní oblasti (PLO) č. 38 Bílé Karpaty a Vizovické vrchy. Pouze zanedbatelná část na jihozápadě spadá do PLO č. 35 Jihomoravské úvaly. Většina lesů je zařazena do kategorie lesů hospodářských, malá část do lesů zvláštního určení a lesy ochranné se zde nevyskytují. Dle klasifikace ÚHÚL je 58 % lesů v chráněné krajinné oblasti zařazeno do 3. a 4. lesního vegetačního stupně (LVS). V teplejší jihozápadní části se vyskytuje převážně 2. LVS (13%) a jen ostrůvkovitě i 1. LVS. V nejvyšších polohách se vyskytuje 5. LVS (1 %).

Zastoupení dřevin

​​​​​​​Bučina pod Hložcem.V chráněné krajinné oblasti v současném celkovém zastoupení jen mírně převládají listnaté dřeviny (58 %) nad jehličnatými (42%). Zatímco v jihozápadní části je zastoupení jehličnanů 30 %, na severovýchodě je poměr listnáčů a jehličnanů prakticky vyrovnaný. Z jehličnatých dřevin je nejzastoupenější smrk ztepilý celkově 29 %, dále borovice lesní 8 %, modřín opadavý 5 % a jedle bělokorá 1 %. Z listnáčů je nejvíce zastoupenou dřevinou buk lesní (celkově 32 %) a dub (12 %). Ostatní listnáče mají zastoupení nižší, ale jejich počet svědčí o velké pestrosti zdejších listnatých porostů. V přirozené druhové skladbě se jehličnaté dřeviny v jižní a střední části chráněné krajinné oblasti vůbec nevyskytují, a to včetně jedle, která zde není součástí přirozené dřevinné skladby ani v 5. LVS. Jen v severní části území jsou jedle a borovice původními dřevinami, a to zejména v oblasti, která již orograficky patří do Vizovické vrchoviny. Smrk, který je dnes druhou nejrozšířenější dřevinou, není na území chráněné krajinné oblasti součástí přirozených společenstev.  až v polovině 19. století a na jeho dnešním vysokém zastoupení se významně podílelo i masivní zalesňování obecních pastvin, které proběhlo na přelomu 19. a 20. století. V této době mají původ dnešní rozsáhlé smrkové monokultury, které se nachází zejména ve střední a severní částí CHKO Bílé Karpaty.     

Lesní společenstva

Významným, ale jen roztroušeně zastoupeným lesním bělokarpatským biotopem jsou lesní pěnovcová prameniště s minerálně bohatou vodou. Toto specifické stanoviště bývá součástí biotopu údolních jasanovo-olšových luhů, které jsou tvořeny zejména liniovými porosty podél vodních toků. Jen v nejjižnější části chráněné krajinné oblasti je vymezen izolovaný fragment tvrdého luhu nížinných řek. To karpatské dubohabřiny jsou významným biotopem tvořící kostru lesní vegetace nižších a středních poloh. Dříve bylo toto společenstvo obhospodařováno jako nízké a střední lesy. V jižní části území jsou nepříliš rozsáhle zastoupeny i panonské dubohabřiny. Suťové lesy se roztroušeně vyskytují na stinných prudších svazích po celé oblasti, ale nejvýznamněji jsou zastoupeny pouze v masivu Velké Javořiny. Nejrozšířenějším přírodním biotopem v chráněné krajinné oblasti jsou květnaté bučiny, které tvoří kostru lesní vegetace středních a vyšších poloh. Jen v severovýchodním cípu území se v tomto společenstvu přirozeně vyskytuje i jedle bělokorá. Výskyt acidofilních bučin je soustředěn v nejvyšších partiích pohoří v podloží s nevápnitými pískovci. Část tohoto společenstva se nachází na původních stanovištích květnatých bučin, které byly v minulosti degradovány intenzivním hrabáním steliva a lesní pastvou. Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy jsou vázané na silně osluněné jižní a jihozápadní svahy a vrcholové plošiny v převážně v jihozápadní části území. Na prudších svazích s mělkou půdou se vzácně vyskytují i suché acidofilní doubravy s charakteristickým silně rozvinutým mechovým patrem.