Reliéf

Nejvyšší partie Českomoravské vrchoviny

CHKO Žďárské vrchy se rozkládá v severovýchodní části Českomoravské vrchoviny na území čtyř geomorfologických podcelků. Ve Žďárských vrších, tvořících asi polovinu rozlohy chráněného území, převažuje reliéf ploché vrchoviny, kulminující v centrální častí geomorfologickým okrskem Devítiskalské vrchoviny s nejvyšším bodem Devět skal (836,3 m n. m.).

Zvrásnění odolnějších granitizovaných rul a migmatitů zemské kůry podmiňuje průběh hlavních rozvodních hřbetů, jež jsou odděleny široce rozevřenými postupně se zahlubujícími údolími s plochými úvalovitými uzávěry (např. Svratka, Fryšávka, Věcovský potok). Toto utváření je označováno jako tzv. žďárský typ reliéfu.

Hřbety se skalními útvary

Na hřbetech jsou typickými krajinnými prvky skalní útvary. K nejznámějším patří Devět skal, Čtyři palice, Malinská skála a Dráteničky. Svislé skalní stěny o výšce až 35 metrů jsou přemodelované mrazovým zvětráváním v chladných obdobích pleistocénu a označujeme je jako mrazové sruby. Od jejich úpatí vybíhají mírně ukloněné až horizontální tvary se suťovými haldami a balvanovými proudy, které se někdy skládají v rozsáhlá kamenná moře.

Milovskou kotlinou, zahloubenou v měkčích svorových horninách tokem řeky Svratky, je oddělen geomorfologický okrsek Borovského lesa rozkládající se na plochých rozvodních hřbetech ve výškách 650-760 m n. m. až k severní hranici chráněné krajinné oblasti.

Východní hvozdy na hřbetech

V její východní části pokračují Žďárské vrchy okrskem Pohledeckoskalské vrchoviny s výrazně členitějším georeliéfem a hluboce zaříznutými údolími s největším převýšením až 250 m. Na hřbetech jsou zde opět vypreparována skaliska dominující okolní krajině jako Pasecká skála, Prosička, aj.

Vrchoviny severozápadu

Severozápadní část chráněného území je tvořena geomorfologickým podcelkem Sečská vrchovina, s okrsky Kamenářská vrchovina a Stružinecká pahorkatina. Nadmořské výšky zde nepřesahují 700 m a poměrně členitý georeliéf postupně přechází v plochou kotlinovou sníženinu s meandrujícím tokem Chrudimky.

Sníženina na jihozápadě

Jihozápadní část CHKO náleží ke geomorfologickému podcelku Bítešská vrchovina. Nadmořské výšky chráněného území v ní kolísají od 650 - 740 m na hřbetech Henzličky a Novoměstské pahorkatiny, po 550 - 600 m ve Veselské a Světnovské sníženině. Významný krajinný prvek zde tvoří zařezávající se bystřinný tok řeky Sázavy, doprovázený příkrými svahy se skalním útvarem Rozštípené skály. Skalní výchozy s mrazovými sruby, pseudokary a balvanovými proudy se pak v závislosti na geologické skladbě dále nacházejí na Peperku, Světce, Kamenném vrchu a Ranském Babylonu.

Snížena Dářské brázdy

Na západní okraj oblasti zasahuje geomorfologický podcelek Havlíčkobrodské pahorkatiny s okrsky Chotěbořská a Přibyslavská pahorkatina. Reliéf je zde pouze mírně zvlněný a jeho nadmořská výška se pohybuje okolo 600 m. Geomorfologicky výrazná je zlomovými svahy omezená sníženina Dářské brázdy s rybníky a rašeliništi, na níž navazuje údolí řeky Doubravy.