Fakta o Žďárských Vrších:
- rozloha: 709 km2
- nadmořská výška: 490 - 836,3 m n. m.
- vyhlášení: 25. 5. 1970 (účinnost od 30. 7. 1970)
- 50 maloplošných zvláště chráněných území: 4 národní přírodní rezervace, 10 přírodních rezervací a 36 přírodních památek
- Natura 2000: 21 evropsky významných lokalit
Posláním chráněné krajinné oblasti je zachování harmonicky vyvážené kulturní krajiny s významným zastoupením přirozených ekosystémů. Harmonická kulturní krajina je společným dílem člověka a přírody. Žďárské vrchy vděčí za tento dochovaný soulad přírodním podmínkám, chudému podloží, kopcovitému terénu i nepříliš příznivému podnebí. Tyto podmínky byly prvotním důvodem pozdní kolonizace zdejších končin a v dobách intenzifikace zemědělství přišel zdejší kraj „na řadu“ až mezi posledními. Především drsnějším přírodním podmínkám zde panujícím vděčíme za to, že nedošlo k úplnému zničení místního historického krajinného rázu ani nezvratným změnám ve využití krajiny.
Od pomezního hvozdu k harmonické krajině
Do středověké kolonizace bylo území pokryto rozsáhlými, obtížně prostupnými pralesy. O osídlení tohoto kraje se v průběhu 13. a 14. století zasloužila šlechta a mniši žďárského kláštera. Na počátku osidlování převládalo tzv. žďáření lesů a zakládání zemědělské půdy s převahou pastvin. Lze předpokládat, že změna vzhledu lesní, člověkem málo nedotčené krajiny v zemědělskou, byla velice intenzivní.
I když zdejší ložiska nerostných surovin nebyla ani četná ani bohatá, měl na vývoj krajiny v pozdějších obdobích výrazný vliv rozvoj železářství a sklářství. Velká spotřeba dřeva v obou průmyslových odvětvích se opakovaně podepsala zejména na stavu zdejších lesních porostů. Ložiska rud také doprovázely hornické osady, podél vodních toků vznikla řada hamrů. Pozůstatky po povrchové těžbě železných rud najdete na Ransku (především na Ranských jezírkách), pozůstatky sklářské osady s naučnou stezkou jsou v Českých Milovech. Od roku 1800 nevznikly s jedinou výjimkou v naší oblasti žádné nové obce. Proces kolonizace tak co do počtu lidských sídel dosáhl dnešního stavu.
Kolonizace a industrializace
Z dalších významných činitelů s vlivem na vývoj krajinného rázu nelze opomenout budování četných rybníků, které souviselo jak s hamernictvím, tak obecně s potřebou akumulace a využití vod jinak odtékajících z pramenné oblasti. Lesy postihla v roce 1930 sněhová kalamita, kdy byly rozvráceny prakticky všechny lesní celky CHKO. Důsledkem kalamity je převažující druhová i věková skladba zdejších lesů - smrkové porosty ve věku okolo devadesáti let.
Na stavu zemědělské půdy se nejvíce podepsala kolektivizace a následná industrializace zemědělství poloviny 20. století, spojená se všemi neduhy té doby - regulacemi vodních toků, melioracemi i zásahy do krajinných struktur v podobě rušení mezí, remízků, starých úvozových cest a dalších drobných prvků původní zemědělské krajiny, jež se AOPK ČR spolu s místními vlastníky snaží společně obnovovat.
Prales, rašeliniště a kvetoucí louky
V území se nachází čtyři národní přírodní rezervace: Dářko, Radostínské rašeliniště, Ransko a Žákova hora. Národní přírodní rezervace Dářko a Radostínské rašeliniště reprezentují rozsáhlá rašeliniště, která vznikala koncem doby ledové. Zachovalejší z nich - Dářko - je živoucí ukázkou rašelinného boru s výskytem cenné populace borovice blatky. Radostínské rašeliniště bylo významně ovlivněno těžbou rašeliny, která zde probíhala už od 19. století. I díky tomu ale poskytuje více otevřených vodních plošek vhodných například pro vývin larev vzácné vážky jasnoskvrnné.
Ransko a Žákova hora reprezentují přírodě blízké lesní porosty. Na Ransku každoročně rozkvétají v podrostu jasanovo-olšových luhů koberce bledule jarní. Najdeme tu také rozsáhlé bučiny nebo borové porosty ovlivněné hadcovým podložím. Žákova hora je chráněná od roku 1933. Už od roku 1930 je její větší část ponechávaná bez lidských zásahů.
Další významnou skupinou cenných území Žďárských vrchů jsou podmáčené až zrašelinělé louky. Vyskytují se na nich chráněné druhy rostlin jako prstnatec májový, vachta trojlistá, tolije bahenní či drobnější všivec lesní. Louky s krvavcem totenem zdobí modrásek očkovaný a bahenní. Ve vysoké trávě hnízdí například chřástal polní, bekasina otavní nebo linduška luční.
Pradávní svědkové času
Z přírodních rezervací a památek oblasti tvoři významný podíl vrcholové skály, modelované mrazovým zvětráváním především ve starším období čtvrtohor. Představují krajinné dominanty zejména v centrální části CHKO. Nejvyšší vrchol hlavního hřebene, Devět skal, je pojmenovaný podle devíti výrazných skalních bloků.
Četné mrazové sruby v CHKO Žďárské vrchy jsou tvořeny různými typy rul. Rybenské a Milovské Perničky jsou známé skalními mísami – lidově perničkami, vzniklými zvětráváním povrchu skal. Na skalách a v jejich okolí naleznete především pestřejší společenstva mechů – např. štěrbovka skalní, či vzácnější měřík sítozoubkovitý. K hnízdění skal využívá výr velký či krkavec velký.
Prameniště i rybníky
V roce 1978 byly Žďárské vrchy díky příznivým hydrologickým podmínkám vyhlášeny za chráněnou oblast přirozené akumulace vod. Pramení tu Sázava, Svratka, Oslava, Chrudimka a Doubrava. V písčitých náplavách řeky Svratky můžete narazit na mihuli potoční, čisté peřejnaté toky hostí populace vranky pruhoploutvé nebo střevle potoční. Pod kameny mnohých toků i rybníků se ukrývá rak říční.
Rybniční hospodaření má ve Žďárských vrších dlouhou tradici. V současnosti je tu přes 600 rybníků různé velikosti, z nichž největším a zároveň jedním z nejstarších rybníků Českomoravské vrchoviny je Velké Dářko o rozloze 205 ha. K přírodovědně cenným patří vodní plochy s členitými břehy, bohatou mokřadní vegetací a vyváženým rybářským hospodařením.
Krajina lidové architektury a umělců
Krajinářsky nejhodnotnější oblasti CHKO najdete na Sněžensku v okolí Blatin, Samotína a Krátké, kde se nachází venkovská památková rezervace i náš Dům přírody Žďárských vrchů. Tuto oblast si oblíbili zejména věhlasní malíři krajináři - Josef Jambor, Karel Němec nebo Oldřich Blažíček. Ale také osobnosti jako Oldřich Nový, František Hrubín nebo Jiří Trnka zde nacházely tzv. "letní byt".
Dále v okolí Křižánek i na Jimramovsku Karafiátových broučků naleznete historickou lidovou architekturu, jež můžete obdivovat také ve skanzenu Veselý Kopec nebo v hlineckém Betlému. Nebo třeba v malebných obcích Telecí, Březiny nebo Pustá Rybná, které jakoby na jaře opravdu zaznívaly "Otvíráním studánek" poličského rodáka Bohuslava Martinů.
Zapomenout nemůžeme na místní UNESCO památku kostel Sv. Jana Nepomuckého barokního architekta Santiniho ve Žďáře nad Sázavou, dalších hodnotných staveb a historických souvislostí té doby, které výrazně ovlivnily historický vývoj a ráz místní krajiny.
