Aktuality a akce

Osada Jizerka se nachází na malé náhorní plošině v srdci Jizerských hor a je nejvýše položenou osadou v Jizerských horách. Celé území se překrývá s evropsky významnými lokalitami (EVL) Rašeliniště Jizerky a Bukovec. Jedním z předmětů ochrany těchto EVL jsou druhově bohaté smilkové louky, které vznikly a udržovaly se díky tradičnímu lučnímu hospodaření v minulosti. Od té doby je však většina pozemků již desítky let neobhospodařována. Kvůli chybějící péči začaly louky postupem času degradovat a druhová bohatost se vytratila. Ve zchudlém porostu nyní dominují trsy trávy smilky tuhé (Nardus stricta) společně s ostrůvky expanzivní ostřice třeslicovité (Carex brizoides). Oba druhy dobře tolerují prostředí chudé na živiny. Zejména na plochách s výskytem ostřice navíc prostor pro další druhy omezuje vrstva stařiny s mocností až 10 cm. Chudost luk je patrná již na první pohled. Efekt dobře vystihují slova místních: „Jizerka nám postupně šedne“.

Na Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) jsme se pustili do plánování a realizace obnovy těchto smilkových luk s cílem návratu jejich druhové bohatosti. Prostřednictvím nového projektu Jedna příroda, zaměřeného na péči o lokality Natura 2000, s financováním z Programu péče o krajinu nyní již druhým rokem probíhají na Jizerce opatření na podporu předmětu ochrany místních EVL.
Pro nastartování procesů obnovy byla zvolena obnovní pastva skotským náhorním skotem (Highland Cattle). „Obnovní“ znamená intenzivní, ale krátkodobá. Stádo složené z 15 kusů skotu tak v průběhu léta mění své působení každých cca 7–14 dnů (dle individuálních potřeb dané lokality) na dílčích ploškách s rozlohou do jednoho hektaru.

Náhorní skot se jeví pro tento způsob zásahu jednoznačně nejvhodnější. Jeho využití v drsném prostředí osady Jizerky má oproti jiným zvířatům mnoho výhod. S dlouhou a hustou srstí odolává zdejším povětrnostním podmínkám. Nevadí mu zamokřené plochy. Není selektivní spásač a přijímá i stařinu a méně stravitelné druhy bylin a trav. Je dostatečně těžký, aby kopyty rozrušil drn, čímž se uvolňuje prostor pro nové druhy rostlin. Nedochází tedy pouze k zahušťování stávajícího porostu. Toto plemeno navíc není nutné odčervovat a do prostředí tak nejsou vnášeny toxické látky. Také je vhodnější do oblasti s možností výskytu vlka. To vše představuje výhody například oproti ovci.

Cílem managementu není změnit plochy na pastviny. Pastvu využíváme pouze jako nástroj k obnově bohatých lučních porostů s kvetoucími druhy, jako jsou např.: prha arnika (Arnica montana), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), hořce (Gentiana spp.), zvonky (Campanula spp.), jestřábníky (Hieracium spp.) atd. Úkolem pastvy je především redukovat vrstvu uložené stařiny, narušit souvislý drn a vytvořit obnažené plošky holé půdy. Tím se vytvoří prostorové příležitosti pro uchycení žádoucích druhů. Dalším důležitým vlivem pastvy na porost je dodání a zpřístupnění ztracených živin. Ty se ve výkalech kumulují na malých ploškách, kde mohou začít prosperovat další druhy rostlin.

Během pastvy se osvědčily některé postupy, které dále využíváme. Například napajedlo je umísťováno do míst s ostřicí, kde je největší mocnost stařiny a drn je nejhustší. Díky zvýšenému pohybu zvířat v místě napajedla je drn rozrušován účinněji. To je navíc podpořeno občasným máčením porostu při dočerpávání vody.

Pastva v obnovním režimu probíhá až do pozdního podzimu, kdy už stravitelnost trav výrazně klesá. Přesto ji využíváme na některých značně degradovaných plochách jako iniciální nástroj pro efektivnější vliv zásahu v následujícím roce. Po alespoň částečném vypasení jsou zvířata během podzimní pastvy dokrmována senem, aby mohla na lokalitě zůstat déle a dosáhnout tak efektu narušení drnu. K dokrmu používáme seno z lokalit se žádoucími druhy, které navíc umísťujeme na opačnou stranu pozemku, než je umístěno napajedlo. Tím se opět zajistí vyšší pohyb zvířat a zefektivní se rozrušení povrchu. Zároveň je při tom půdní semenná banka doplňována o cílené druhy. Pastvu ukončujeme s příchodem prvního sněhu, kdy chovatel přesouvá zvířata na vlastní pozemky.

Za realizaci obnovní pastvy patří velké díky místnímu hospodáři, Janu Vondráčkovi, který s námi ochotně spolupracuje a sám přichází s nápady a tipy ke zlepšení účinnosti opatření.

Kromě pastvy jsme využívali během roku další návazné či samostatné metody obnovy. Plochy s ostřicí byly na některých místech posečeny před pastvou, jinde zase po pastvě. Jiná plocha s největším souvislým porostem ostřice byla v létě po jarní pastvě posečena, vláčena bránami a následně na ni bylo rozprostřeno zelené seno (čerstvě posečená biomasa) z nedaleké lokality Pralouka. Právě tady se cílené druhy vyskytují a zároveň se louka po částech každoročně seče. Zelené seno z Pralouky jsme použili jako alternativu obnovní pastvy i na jiných plochách, kde se nepodařilo získat souhlas vlastníků pozemku s pobytem skotu na jejich louce. Zde rozprostření vrstvy posečené trávy z Pralouky předcházela seč křovinořezem a ruční narušování drnu. Za tyto činnosti patří díky členům Jizersko-ještědského horského spolku, kteří s námi spolupracovali a provedli potřebné práce. Plochy s rozdílnými metodami obnovy budou sledovány a získané zkušenosti aplikovány na další pozemky.

S režimem obnovní pastvy počítáme na každé ploše minimálně po dobu dvou let. Poté bude třeba nastavit následný režim péče o luční společenstva, který by měl udržovat a podporovat proces obnovy nastartovaný obnovní pastvou. Následný management bude nastaven dle aktuálního stavu a bude předmětem diskuzí odborných pracovníků AOPK. Dvouleté pastevní období má v současnosti již několik ploch za sebou. Z toho důvodu plánujeme další terénní návštěvu luk v osadě Jizerka společně s odborníky z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. První taková pracovní schůze proběhla před zahájením obnovního managementu, druhá proběhne brzy na jaře, jakmile roztaje sníh. Po zhodnocení stavu travního společenstva po realizaci zásahů bychom měli nastavit management v dalších letech. Prozatím se nabízí kombinace včasné mozaikovité seče potlačující kompetičně silné trávy a pozdější extenzivní pastvy, která dodá živiny a naruší souvislý drn.

Obnova dlouhodobě neobhospodařovaných luk však představuje v každém případě běh na dlouhou trať. Věříme ale, že již brzy zaznamenáme první pozitivní efekty vynaloženého úsilí. Návrat druhově bohatých smilkových luk je důležitý nejen pro ochranu přírody. Pestré květnaté horské louky poskytnou útočiště mnoha druhům rostlin, živočichů i hub. Ale také svou krásou ozdobí prostranství osady Jizerka a potěší oko nejednoho návštěvníka.